280 milionů Evropanů si užívá svobodu informovaného rozhodování o očkování, mnozí však nikoli. Očkování je povinné v Belgii, Bulharsku, Česku, Francii, Řecku, Lotyšsku, Makedonii, Maďarsku, Polsku, Portugalsku, Slovensku, Slovinsku, Itálii a potenciálně i v dalších zemích, pokud se k Evropské unii připojí další státy. Proto vyzýváme všechny Evropany, aby společně požadovali jednotnou politiku očkování, založenou na informované svobodě rozhodování. Také požadujeme vytvoření nezávislého a účinného úřadu pro dozor nad očkováním, který bude transparentní, a jeho výstupy budou veřejně dostupné. Domníváme se, že s povinným očkováním třeba skoncovat a že je třeba zavést účinný systém hlášení nežádoucích účinků očkování (angl. Vaccine Adverse Effect Reporting System = VAERS), protože:

• Jakýkoliv nedobrovolný nebo vynucován lékařský zásah je porušením:
  1. Všeobecné deklarace lidských práv,
  2. Listiny základních práv Evropské unie,
  3. Úmluvy o právech dítěte,
  4. Úmluvy Rady Evropy o ochraně lidských práv a důstojnosti člověka v souvislosti s aplikací biologie a medicíny — Úmluvy o lidských právech a biomedicíně,
  5. Evropské charty práv pacientů, a dokonce i
  6. Norimberského kodexu (desatera etických zásad pro lékařské pokusy na lidech, které bylo sestaveno během Norimberských procesů s nacistickými lékaři po skončení 2. světové války).
• Listina základních práv Evropské unie jasně stanovuje, že:
  „V lékařství a biologii se musí dodržovat zejména svobodný a informovaný souhlas dotčené osoby.“
• Úmluva Rady Evropy o ochraně lidských práv a důstojnosti člověka v souvislosti s aplikací biologie a medicíny jasně stanovuje, že:
  „Jakýkoli zákrok v oblasti péče o zdraví je možno provést pouze za podmínky, že k němu dotčená osoba poskytla svobodný a informovaný souhlas. Tato osoba musí být předem řádně informována o účelu a povaze zákroku, jakož i o jeho důsledcích a rizicích. Dotčená osoba může kdykoli svobodně svůj souhlas odvolat.“
• Evropská charta práv pacientů jasně stanovuje, že:
  „Každý jedinec má právo svobodného výběru mezi různými způsoby léčby a jejich poskytovateli na základě odpovídajících informací. (5. Právo na svobodný výběr)“
  a také:
  „Každý jedinec má právo neutrpět škodu, zaviněnou nedostatečným fungováním zdravotnických služeb, pochybením a zanedbáním lékařské péče a má právo na dostupnost zdravotnických služeb a léčebných metod, splňujících přísné bezpečnostní normy. (9. Právo na bezpečnost pacienta)“
• Nežádoucí účinky léků (NÚL), které zahrnují i ​​nežádoucí účinky očkování (NÚO), jsou údajně pátou nejčastější příčinou úmrtí v nemocnicích v EU, ale ve skutečnosti může být těchto úmrtí ještě víc, než oznámila Světová zdravotnická organizace (angl. World Health Organization = WHO), jelikož hlášenost těchto událostí je velmi nízká, a v případě očkování se častokrát nepřiznává příčinná souvislost úmrtí s očkováním.
• Nejvyšší soud USA konstatoval, že očkovací látky (vakcíny) jsou „nevyhnutelně nebezpečné“,
• Podle německého zákona o přenosných onemocněních je očkování invazivním zákrokem, který způsobuje poškození zdraví a jako takový vyžaduje informovaný souhlas. V současném vědeckém poznání o očkování jsou však obrovské mezery, takže poskytnutí úplných a podrobných údajů před očkováním prostě není možné. Příbalové letáky k očkovacím látkám obsahují množství možných nežádoucích účinků včetně úmrtí. Pokud je nějaký lékařský zákrok spojený s rizikem, pokud nelze zaručit bezpečnost a nelze před daným zákrokem poskytnout vyčerpávající informace, třeba uplatnit princip předběžné opatrnosti.
• V zemích se svobodou informovaného rozhodování o očkování se ukázalo, že povinné očkování není nezbytná k zajištění vysoké proočkovanosti.
• Každá evropská země vidí právní odpovědnost za očkováním způsobené škody nějak jinak, ale v základních rysech to vypadá tak, že ani lékařské a politické autority, ani výrobci vakcín nenesou plnou odpovědnost.
• Dosud nebyl proveden žádný významnější výzkum, který by porovnával zdraví očkovaných a neočkovaných dětí, ale roste počet studií, podle kterých se neočkované děti těší mnohem lepšímu zdraví než jejich očkování vrstevníci. V této oblasti je zapotřebí další výzkum.

    Proto požadujeme:

1. aby se s povinným očkováním skoncovalo ve všech evropských zemích,
2. aby povinné očkování nebylo nikdy zavedeno v žádné ze zemí, v nichž je v současnosti očkování pouze doporučováno,
3. aby byl v případě očkování v Evropě uplatněn princip předběžné opatrnosti,
4. aby evropští občané měli prospěch ze svobody plně informovaného rozhodování o očkování,
5. aby byl v Evropě zřízen nezávislý úřad pro dozor nad očkováním, kterému budou hlášeny nežádoucí účinky očkování a jejich závažnost, a díky kterému budou tyto údaje snadno přístupné všem občanům.